Děda Sisi – nalezený pejsek,kterého mi dovezli z veteriny, kam jim ho někdo přinesl. Pejsek byl v dost špatném stavu, byl zablešený, měl alergickou reakci kůže na bleší štípnutí, byl hodně vyhublý a téměř nechodil. Po pár dnech se přihlásili páníčci, díky paní Aleně Basso, která roznesla a rozvěsila letáčky v místech, kde se našel, ale po pár dnes opět putoval ke mně, protože páníčci na tom byli finančně velmi špatně a i když s pláčem, tak udělali to, co bylo dobré pro jejich pejska. Sisimu bylo 14,5 roku,když k nám přišel, navíc byl úplně hluchý a špatně viděl – ale fenečky, ty potřeboval opravdu moc. Dělala jsem pravidelně dornovu metodu a uvolňování fascíí a najednou z toho ploužícího se pejska byl jura, který lítal po zahradě, obtěžoval nejen fenečky, ale i kluky, ale vzhledem k věku i jiným zdravotním problémům jsme kastraci zavrhli a řekli jsme si, že se snad Sisi časem uklidní. Sisi časem dostal rozum – zjistil, že
že fenky jsou kastrované a po důrazném napomenutí si začal hledět spíš papání, procházek a hraní s plyšáky. Sisi byl spíš Lhasáček – a jak už to u nich bývá, byl to velký brumla, vše hlasitě okomentoval, zvlášť když se mu něco nelíbilo. Ale nikdy nekousl, miloval děti, rád se mazlinkoval a samozřejmě spinkal v posteli, nejraději na mém polštáři. Po roce Dědulka začal trpět stařeckou demencí , takže
vydržel štěkat a kňučet celý den, v klidu byl, jen když spinkal nebo jedl. Bylo to hodně vyčerpávající, ale jinak byl v kondici, baštit mu chutnalo. Až opravdu posledních pár dnů před koncem se začal rychle zhoršovat, přestával baštit, přestal chodit a selhali ledviny, byl naprosto zmatený…. Po poradě na veterině a dalším krevním vyšetření byla doporučena eutanázie a já jsem souhlasila. Dědulka – Sisi
byl u nás od 25.6.2018 a pobyl u nás téměř 2 roky. Jeho život skončil 26.dubna 2020 , bylo mu 16 roků a 4 měsíce. Na druhý břeh přeplul jako ostatní pejsci v mé náruči, milovaný do posledního tepu jeho srdíčka…..
